Když ti dá život sto důvodů brečet, ukaž mu, že máš tisíc důvodů se usmívat.

7. července 2015 v 11:04 | Bree |  Mé myšlenky
Deep nálada? Ano, hádáte správně. Každý se někdy cítí špatně. Popisuju svoje pocity ze včera.
Včera jsem se hodně pohádala s rodiči. A není to poprvé. Každý se hádáme s rodiči. Neustále
mi říkají, jak jsem byla hodná, když jsem byla malá. Prý jsem sobecká, myslím jen na sebe,
drzá, protivná a zlá. Každý má někdy špatný den. Pro jejich mínus jsem ještě k tomu palačitá,
prostě se držím svého názoru a toho se nepustím. To samé, že si ho umím i prosadit jakoukoliv
formou. Někdy mi příjde, že jsem za svůj názor jen trestaná. Ve škole poznámka nebo kázeňský
postih a naopak doma facka, domácí vězení a sebrání elektroniky. Každý má právo na názor, ne?



Vyrostla jsem, už nejsem malá holčička, tak by se s tím měli smířit, ne? Teď to zní, jako kdybych měla
špatné rodiče, to vůbec. Jen mě to mrzí, že jsem za svůj názor nějakým způsobem potrestána.
Možná mi to někdy i příjde, že se mnou je zacházeno jako s 8-letou holkou a někdy naopak zase
jako s 18-tiletou. Chtěla bych být dokonalou dcerou, ale nejsem, protože řeknu něco zlého a pak
se to bere špatně zpět. Rodiče si to budou pamatovat navždy, stejně tak já. Doteď mě mrzí to, že
jsem mamce dva měsíce zpátky řekla, ať jde do prdele. Tolik mě to mrzí, prostě mě ta moje výnušnost
ovládla. Pak jsem toho hodně litovala... Nechci být špatný člověk.


Znáte to, ne? Jak se vás někdo zeptá "Jsi v pohodě?" a vy jen s ledovým klidem řeknete, že je to
v pohodě, přitom skutečnost je naprosto odlišná. Proč to říkám já? Protože nechci zatěžovat někoho
dalšího svými problémy, i když někdo má mnohem větší. Stěžuju si na úplné blbosti.
A není to tím, že těm lidem prostě nevěříš? Asi už to tak bude. Nevěřím lidem. Od té doby, kdy
mě zradilo tolik lidí, špatně mi jde někomu pořádně věřit bez toho, aniž bych se bála, že to ten
druhý někomu dalšímu řekne. Bojím se, co bude dál. Nevím, kam na střední. Žádná pro mě není
dost dobrá a na gympl nechci. I'm afraid of future. I'm afraid about everything.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha | Web | 7. července 2015 v 11:18 | Reagovat

veľmi pekný článok

2 steel32 & darthnellr | Web | 7. července 2015 v 11:28 | Reagovat

tohle mě na rodičích vždycky štvalo, že prostě nemůžeš být sama sebou a mít svůj názor.. co s tebe má pak vyrůst?
já mám to štěstí, že s rodičema po sobě sice štěkáme kvůli píčovinám, když má jeden z nás špatnej den, ale to jsou spíš vtipný nadávky než aby to ubližovalo :/
a to s tou důvěrou mám stejně, vždycky když si myslím, že někomu můžu věřit, tak se na mě vysere, hold za dobrotu na žebrotu no :D
s tou střední se snad rozhodneš dobře, já v ní udělala chybu :/

3 Bree | Web | 7. července 2015 v 11:38 | Reagovat

[1]: Děkuju♥

[2]: Máš pravdu, štve mě, že nemůžu prosadit svůj názor bez toho, abych za to dostala. Prostě se nikdy nenaučím držet hubu, i když by to někdy bylo tak lepší. U nás to spíše ubližuje, což je špatně. Ohledně důvěry, mám to stejně. Vždy jsem někomu začala věřit, ale stejně potom odešel. Snad se rozhodnu dobře, ale vůbec netuším kam, co a jak. Snad rozhodnu, ale je to těžké.

4 Monica. | Web | 8. července 2015 v 13:03 | Reagovat

S tímhle článkem se docela ztotožňuju. Všichni tvrdí, jak mají rádi upřímný lidi, který si umí prosadit svůj názor. A když pak na někoho takového narazí, pošlou ho do prdele a řeknou, že je ten člověk drzej. Tak já fakt nevím, jak se teda mám chovat, žejo. Asi věčně jenom držet hubu.
Mě taky několikrát lidi zradili, jenomže já jsem tak blbá, že věci o sobě vytrubuju do světa pořád. No, ale tak nějak jsem se naučila žít s tim, že o mě všichni ví všechno.

5 Hann❤ | Web | 8. července 2015 v 17:05 | Reagovat

Naprosto! Ten popis jaká jsi z očí tvých rodičů je uplně stejný popis mých rodičů! Zaracha a zabavení elektroniky taktéž dostávám jak osmiletá holka příliž často. A není to tím, že bysme byly špatné, jen to vidíme jinak než rodiče a oni si to nepřipustí, protože se o nás bojí. Já už lidem také nevěřím dvakrát mi tak psychicky ublížili, že mě máma chtěla dát do rukou psychologů. A co bych jim řekla? Že jsou lidi kurvy co si zahrávají s mým srdcem a já jsem prázdná, už nic necítím? Jen tak si někoho k sobě nepřipustím a rozhodněbti to doporučuji, ono to nakonec pak tak nebolí.
Rozhodně se drž princezno ❤

6 Yeanni | Web | 8. července 2015 v 20:03 | Reagovat

Tiež sa hádam s mamou, teda ona so mnou už teraz väčšinou. Musí si zvyknúť, že nebudeš robiť len to, čo chce ona.

7 Michaela | Web | 8. července 2015 v 20:32 | Reagovat

Vím o čem píšeš, ono asi až budeme mít vlastní děti tak tohle všechno pochopíme, to co jsme na svých rodičích nemohli vystát. Já se s našima nerada hádám, asi bych nikdy neřekla nic takovýho jako at jdou do prdele nebo ták, ale každý jsme jinak výbušní žejo, a něco se prost nedá ovládnout. Před dvouma rokama jsme měli s našima nejhorší období, já právě měla svůj názor a oni se mi to snažili vymluvit. Lituju do dneška že jsem je neposlechla a šla ve všem proti nim. Musela jsem si nabít nos, abych zjistila že mají pravdu. A taky jsem už pochopila, proč byli takový. Ale ono to není nic zlého. Neboj, všichni víme, že rodiče pro nás chtějí jen to nejlepší. Jen na to přijít. Určitě to bude všechno v pořádku, oni mají rádi tebe, ty máš ráda je a to je nejdůležitější ♥

Já taky nikomu nevěřím, někteří lidé jsou opravdu svině a nejhorší je, že je bereš za 'kamarády' ale až když ti ublíží tak zjistíš co jsou vlastně zač. Je to smutný. Radši nikomu nic neříkám, i když mě to mrzí že se nemůžu nikomu svěřit a vypustit to ze sebe. Každopádně se drž princezno, úsměv a zase bude dobře ♥

8 Smile | Web | 9. července 2015 v 15:34 | Reagovat

No tak to naprosto vím, jak se cítíš. Pořád to je samý "když jsi byla malá... to tu nehrála žádná hudba, nikdo tu nic nedělal špatně" a bla bla bla. Ale tak to se mám chovat jako novorozenec nebo co? Navíc, to s tím prosazováním názoru je strašný. Jen řeknu, co si myslím, a hned jsem zase ta nejhorší já. Nebo když se jím snažím něco vysvětlit, prostě to nechápou. Nejhorší jsou ty hádky, kdy řeknu něco fakt hnusnýho a potom toho lituju. Ale jelikož my se doma hádáme dost často, už se to tu ani moc jako nadávka nebere. Tím myslím nějaký "táhni, jdi do prde-e, pal do pi-e" atp. Takže... Nějak už ani nemá cenu se jim za to omlouvat. Teda, samozřejmě, ví, že mě to mrzí. Ale když se omluvím, jsem ta do prdele potom poslaná já.. takže je to vlastně fuk.
Vím, jak se cítíš, když nevěříš lidem. Já jim taky nevěřím, věřím jen třem a trvá mi opravdu hodně hodně hodně dlouho, než si řeknu, že ok, tomuhle člověku můžu věřit. Potom, co jsem zažila, si už dávám mnohem větší pozor.
A nebo je na tohle dobrý deník. :) Teď si asi řekneš něco jako "omg není mi deset, nebudu si psát deníček", ale je vlastně fajn vypsat se ze svých pocitů. :)

9 Bree | Web | 9. července 2015 v 19:31 | Reagovat

[8]: Přesně :) A to s tím deníčkem, hrozně mě odsuzuješ k horšímu :D (Neber to jako úrážku), ale já si píšu deníček, takže :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama